Adulka má vlastní soukromé solárium, vyhřívá se moc ráda :-)

Druhé kolo soutěže "Najdi miluna"Pracovní zátiší, tohle je tu na denním pořádku.

Dneska nesteleme, abychom náhodou nevyrušili kočičku...Pravidelná nedělní ranní chvilka mazlení :-)

Pořádně si Honzu přidržet tlapičkama, aby si to drbání náhodou nerozmyslel a nadal přednost třeba něčemu tak nepodstatnému, jako je snídaně ;-)

Seděla jsem v kuchyni na podlaze a kompletovala kabely. Milun zaujal strategické postavení.Lehce vykouknout ven, jestli ho kabely nesežerou...

Honza se ptal, co se stane, když kočka sežere konzervu "Shiny cat." No co by asi, bude svítit...

Sekundu předtím, než otevřela tlamičku plnou zubů a...

Kabely definitivně kočku nepokoušou. Což ovšem neznamená, že kočka nemůže pokousat kabely.

Už se jich ani trochu nebojí!

Povídání na téma Aduš a prášek Pevně jsem doufala, že nebude po své matce, protože Majiny historky o Čelzince občas spadají do kategorie horor.
Přišel Honza domů a povídám - musíme dát Adélce prášek. H. se ptá, jak se to dělá, tak jsem odpověděla otázkou, jestli by raději návod z moudré knihy "Naše kočka" nebo by dal přednost svému oblíbenému autorovi - Terrymu Pratchettovi Zeptal se, jestli v Pratchettově případě vyžaduje aplikace prášku deset lidí, tak jem opáčila, že jo a že všichni skončí v nemocnici

Vytáhla jsem tedy knihu Naše kočka, kde kočička vzorně seděla, měla dokořán otevřenou tlamičku, člověk jí jednou rukou drbal za ouškem a druhou jí vkládal prášek mězi ostré zoubky (nezraněn), aby jí na dalším obrázku jemně masíroval krček a kočička dle slastného výrazu hlasitě předla (Maja říkala, že tyhle fotky simulují na nějakých pamlscích)

Došlo nám, že tohle asi opravdu nebude to pravé, takže jsem nejdřív zkusila krok, u kterého mi 100 % chovatelů koček jistě řekne, že je neúčinný - zahrabala jsem prášek do kočičí večeře. Kočka přišla, pustila se do večeře, najednou se naježila, couvla a uraženě odešla. Ano, narazila na prášek. Tak jsme se rozhodli použít mírného násilí - Honza kočku zamotal do ručníku, ta na protest hlasitě mňoukla, přičemž musela otevřít tlamu, já byla kupodivu velice pohotová, takže v tomtéž okamžiku jsem jí vrazila prášek do krku, Aduš se pokusila zavřít své zuby kolem mého prstu, ale to už nestihla. Nasadila naštvaný a uražený výraz a odkráčela do ložnice (Honza pronesl, že určitě pozvracet jeho kalhoty). Skutečnost je ale taková, že pět minut poté se mi tu promenuje po klávesnici, nechá se hladit a přede - definitivně NEMÁME opravdovou kočku

Příprava na osobní hygienuTák, umýt se je třeba úplně všude!

Co se komu nepozdává na zcela normálně sedícím kotěti?

Drama na stole - nejprve ji ta medaile (Honza vyhrál střelecký pohár VŘSR) ale vůůůbec nezajímá...

...pak ale zjistí, že se s ní dá moc hezky houpat :-)

...uchopit do obou paciček...

...přidržet...

...a zoubkama vyzkoušet, je-li to pravé zlato ;-)

No a nakonec ochutnat stužku.

Milun asistuje při balení dárků.

Detail

Soutěž - najdi miluna!Detail - sem už vyskočí sama a odtud je to velice snadné na garnyž...

Není nad to, když vaříte a z dvoumetrové výšky vás sleduje tohle nyní už více než tříkilové stvoření :-)

Adéle je půl roku, už má 2,6 kila a tak je dost veliká, abychom ji s sebou vzali na dovolenou...


Tak, v kufru nechat trochu místa na kočku, zabalit a můžeme jet :-)
Poprvé venku

Na světě je tolik nebezpečí! Kočkožravé kočky, kočkožraví holubi i kočkožravé děti...

Takhle je to nejlepší :-)

Večer jsme si četli a Adélka se přišla kamarádit :-)

Nejlepší místo k provádění osobní hygieny je sedět někomu na klíně :-)

A když se šlo večer spát, Aduš se nám uvelebila na břiše a chrněla taky.

Další výlet ven, když je kočka takhle vysoko, může si dovolovat!

Honzovy tři největší lásky - manželka, kočka a Mercedes

Adélka a Mourinka. Ač stejně staré, Aduš váží asi dvakrát tolik. Nějak se v těch kočičích mechanismech moc nevyzná - na jednu stranu zvětší svůj objem naješením do chlupaté koule, ale pak se zase přikrčí a dělá nejmenší kočičku na světě. Je to polštářovej srab, bojí se všech a všeho.

Takhle to má být - pořádně podrbat!

Poprvé na stromě

No nesluší jí to?

Malé hodné koťátko spinká v rohu postele :-)

Aby to háčkování někdo neukradl!

Balíme na dovolenou, Adéla opět asistuje. Vrcholným kouskem nebylo to, že se pokusila do kufru propašovat osobně... Ale když jsem ji přistihla, jak si s sebou chce vzít železné zásoby, aby chudinka nevyhladověla, a mezi čerstvě vyprané oblečení v kufru pečlivě schovává kousek syrového hovězího masa, usoudila jsem, že legrace opravdu definitivně skončila.

Aduška miluje papír. A obzvlášť papírové tašky, jak nějakou najde, hned do ní vleze. Možná bychom ani nepotřebovali přepravku, přinesli bychom ji k veterináři v papírové tašce a byla by spokojená :-)

Honza mi přinesl kytku a papíru se hned zmocnila Aduš. Nejdřív po něm jen tak ťapala a šustila, ale druhý den už se sama dokázala dárkově zabalit :-)

Koťátko a klubíčko - není to roztomilé? :-) Pokud se tedy nepokoušíte z klubíčka něco vytvořit a plivník vám u toho nechce asistovat...

A další oblíbená činnost - konec práce, teď jsem tu jááá!