Kočku tohoto zabarvení jsme si pochopitelně pořizovali, aby nám pěkně ladila s pohovkou ;-)

Poslední tabu překonáno... Jediné místo, kam se dosud miluní noha neodvážila, byla beránčí kožešinka - nevím proč se jí to kotě bálo, ale dnes...

Adélka dostala nový květináč, větší, ale určitě ho zase brzo zaplní...


Honza fotil monitor a po zvětšení fotky se v rohu vyloupnul tenhle detail - to kotě je vážně všude...


No a další detail z odpoledního spánku (manžel spí, kotě hlídá)

Odpolední spánek je prospěšný :-)

Všecky vás sežeru!
(Realita byla teda taková, že ospalé kotě pár sekund po pořízení tohoto záběru naprosto neesteticky z parapetu spadlo na zem...)

Jedeme na houby :-) Košík nachystán a než jsme se otočili, už v něm sedělo kotě. Foto, na kterém si pročítá atlas hub, vyšlo bohužel rozmazaně, ale fakt to dělala ;-)

To je ale hračka! Adéla naháněla mouchu po celém bytě, nadělala z něj kůlničku na dříví, tak Honza mouchu chytil do sklenice... Vydržela by na ni čučet celé hodiny...
(pro ochránce všech živých tvorů - moucha byla následně vypuštěna ven ;-))

Nikdy jsme se nebránili tomu, aby s námi spalo kotě v posteli, krásně hřeje a když náhodou taky spí, to je paráda! A nekecám, do téhle pozice se dostala sama ;-)

A tohle se jako vážně má jíst?

Oblíbené místo na okně...

Věrná společnice na pracovním stole :-)

Adélce je dvanáct týdnů a roste z ní malej čert :-)
Takhle si hraje:

A když cvičím, tak mě takhle shora pozoruje (pokud neasistuje):

16:00
Návrat od veta, zážitků teda hromada, nechala jsem tam litr (prohlídka, očkování, odčervovací pasty a pětikilo padlo na nějakou pastu proti zácpě, dr. usoudila, že i momentální stav bobek za 2-3 dny je dost tristní) a odnesla jsem si plnou tašku vzorečků granulí. Jsem totiž nějak Maje ani nepsala, že milostpaní se těch Gimpetek ani nedotkne, asi tuší, že jich mám v šupleti dvoukilovku - za deset dní sežrala 2, slovy DVĚ granulky, a to i když ráno ječí hlady.

Doma jsem pak zkusila plivnici nabídnout trochu té pasty, prý kočkám moc chutná a z prstu ji slíznou všechny, a kdyby náááhodou ne (jako že Adéla zrovna ne ), tak tím trochu natřít tlapky a ona si to sama olíže. Výsledkem je kotě promenující se po pohovce s ťapkama ulepenýma od pasty, kterýmu to ale ani trochu nevadí... takže většina pasty skončila na potahu, ach jo, stojí to pětikilo a ještě budu platit za čistírnu :-p

22:30
Jsem jenom chtěla poreferovat, že ta pasta zabrala a kotě provedlo několik parádních bobků. Ovšem zabrala až moc dokonale (a to jsem dala fakt jen trošku!), takže kromě bobků vyzvracela docela slušnou porci kuřete - Murphy by se jistě tetelil blahem - na takovej hooodně chlupatej kobereček, co máme v obýváku. A zatímco jsem čistila koberec, milun nám svou špinavou pr***í udělal pár pěkně smradlavejch otisků do postele, hezky u manželova polštáře. Hele, zkušení - fakt je malý dítě o tolik horší než kočka?

23:00
Kotě zuřivě mňouká za dveřma, ale manžel prohlásil, že dnes s ním v jedné posteli spát prostě nebude. Že úplně stačí, že se musíme oba choulit na jedný půlce, protože ta druhá je mokrá, tak jsme drhli ty smradlavý fleky. Jenomže já to fakt nemohla vydržet, tak jsme udělali dohodu. Pokud kotě stále smrdí, já s ním budu spát v obýváku, pokud nesmrdí, kotě spí v posteli, ale na mé straně. Takže dveře otevřeny, milun odchycen, proveden odborný čuchometrický test (ocásek pěkně až k manželovu nosu), kotě shledáno nesmradlavým a vpuštěno do postele.

Jenomže mě přestalo bavit mačkat se dva dospělí + kočka na 80 cm postele, takže jsem se uvolila, že budu spát v tom mokrým a manžela přelezla. Byl pevně přesvědčen, že Aduše jde především o mou společnost, ale chyba, přitulila se tam k němu (nějak jsme se nemohli dohodnout, který konec je ten bezpečný, když z jednoho se** a smrdí a z druhýho zvrací syrový kuře) a zkoušeli spát. Takže jsem každou chvíli slyšela manželův záchvat smíchu a začal sebou děsně mlít, když se kotě přeskupilo a začalo ho lochtat :-D Ale statečně jsme vydrželi všichni tři až do rána ;-)

Ráno
Kotě si pochopitelně nevšímá vstávajícího manžela a snídani vyžaduje ode mě. Rozhodnu se zkusit ty vzorky odvčera (vygooglila jsem si jejich cenu a protočily se mi panenky), kteréžto ovšem milun tvrdošíjně odmítá, takže tu chodí, řve hlady, já od šesti nespala, ale na radu veterinářky vytrvávám. Ale popravdě - skrytě se raduji, že kotě neoceňuje stravu, která by při doporučeném množství vyšla na 130 káčé denně :-D

Tak máme Adélku už deset dní :-)

Co se za tu dobu stalo:

- přestala se úplně bát, takže už téměř nezalejzá "do bezpečí" uvnitř gauče
- pořádně se "rozežrala," takže z počátečních 1 040 gramů už jsme na 1 250
- noční divoké nájezdy na naši ostel už nekončí vyhazovem za dveře, ale samotnou ji to přestává bavit a místo toho usíná vedle nás, dnes ráno se ke mně dokonce přitulila pod peřinou :-)
- za definitivní pelíšek prohlášen velký květináč vycpaný nohavicí z Honzových tepláků
- bez problémů už se vydrápe na okno, běhá po počítačích a knihy už jí nestačí zbožně oprašovat ocáskem, místo toho je rovnou vyhazuje z polic
- z našeho bytu definitivně zmizely i ty nejschovanější pavučiny