Mnohokrát jsem četla - nepořizujte kočce pelíšek, vybere si ho sama ;-) Aneb tak dlouho jsem přemýšlela, co do tohohle květináče zasadit, až v něm samo vyrostlo kotě :-)

Adélčina oblíbená pozice na pracovním stole. V květináči je hlína, takže stůl musím pravidelně uklízet a doufám, že klávesnice zůstane ušetřena...A po dvou hodinách spánku v květináči změna pozice a další hodina spánku takto...

Tak takhle usnula poté, co bedlivě sledovala, jak cvičím :-)

Probuzení...

Tak tenhle člověk tvrdošíjně odmítal kočku celých dlouhých osm let... Takhle se spolu večer "dívají" na zprávy ;-) Po chvíli mu Adéla spokojeně usne v náručí. (foto na žádost manžela odstraněno, popíšu ho tedy alespoň slovně - chlap se rozvaluje na pohovce a drbe kotě rozvalující se na druhém konci. Na manželku už na pohovce místo nezbývá, zprávy musí sledovat z podlahy ;-))











Nejoblíbenější hračka - strašidýlko na prutu. Když se gumička odmotá, vydržela by lovit ho hodiny...

Plivník se ztratil. Jasně, náš byt je taková malá černá díra a věci tu mizí celkem často, aby se zase po pár měsících nečekaně objevily... Ale kotě? Nikdy mě nenapadlo, kolik existuje v našem bytě potenciálních miluních schovávaček, dokud jsem je jednu po druhé neobjevila (netuším ovšem, kolik jich ještě zůstalo skryto).

Nakonec jsem zjistila, že Adéla objevila, jak se dostat do útrob našeho rozkládacího gauče. Člověk pochopitelně musí jít, celou konstrukci nadzvednout a otevřít, ovšem kotě jednoduše jde, objeví nepatrnou skulinu v potahu a už je uvnitř a hoví si na našich rozložených spacácích.

Za žádnou cenu odtamtud ráno nechtěla odejít. To mrňavé kotě, které včera večer při sledování Vražd v Midsomeru spokojeně usnulo stočené Honzovi v náručí tak, že se ani neodvažoval pohnout, s námi dnes ráno nemluví. Ani rýžová kašička ho nevyláká... Na druhou stranu to netrvá dlouho, stačí pootevřít dveře do ložnice, a už je v posteli. Nemáme nic proti kotěti v posteli, i když včera večer jsme dveře radši zavřeli, on se člověk moc nevyspí, když mu po peřině skáče milun (nechci to zažít, až bude mít jednou slibovaných 5 kilo), ťape mu po hlavě a mňouká u toho.

No, každopádně po chvíli už se zase prochází po obýváku, hlasitě u toho přede (jen tak, prostě je jí na světě hezky), nechala se přemluvit na rýžovou kašičku, předvedla nám, že bez problémů dokáže používat i krytý záchodek...

Ve chvíli, kdy tohle píšu, promenuje se mi po stole, vrní, sem tam dupne do klávesnice a střídavě zaujímá stanoviště v prázdném květináči s hlínou a na okenním parapetu :-) Je to milun náladový, ale ve chvíli, kdy nám zrovna projevuje přízeň, je to to nejbáječnější stvoření na světě :-)

Já jsem se opravdu snažila tu dvoutisícovou puzzli dokončit, nežli k nám Adéla přijde... A pak jsem ji před ní pečlivě schovala! A když za mnou přišla, tak jsem ji na desku s puzzlí vážně nepustila! Fakt je, že najednou tam Adéla byla, v poklidu provedla osobní hygienu a usnula.

Sorry, brácho :-( Ale zatím je puzzle celá a nedotčená, fakt!

Tak máme Adélku doma!

Nejdřív jsem myslela, že transport vzteky nepřežije, byla v přepravce pekelně naštvaná, mňoukala jak o život a zřetelně všem dávala najevo, že se jí to nelíbí. Pochopitelně jsme v pátek večer chytli v Praze parádní zácpy, do toho jízda tunelem, hrůza i bez kotěte.

Seděla jsem vzadu, přepravku přikurtovanou vedle sebe a strkala prsty skrz mřížku. To se jí začalo líbit a tak se mi o prsty otírala a ukazovala, kde a jak by potřebovala podrbat... No a najednou kotě v přepravce leželo na zádíčkách a hlasitě předlo, bylo vyhráno :-)

Doma jsme otevřeli dvířka a nechali Adélku, ať prozkoumá svůj nový byt. Vzala to důkladně, za chvilku se objevila celá obalená pavučinama - prolezla za sporákem, kam se smetákem opravdu nedostanu. Bezva, teď už nebudu mít pavučiny nikde :-)

Zatímco zkoumala byt, pustili jsme se do večeře, ale to se jí moc nezamlouvalo, s hlasitým mňoukáním se motala pod stolem, dokud jsem od jídla nevstala a nešla jí uvařit trochu rýžové kašičky. Ovšem když byla kašička hotová, milostpaní se jí ani nedotkla, dokud nepřišel Honza a trochu jí v tom nenamočil čumáček. To jste měli vidět! Kotě se cpalo, co se do něj vešlo, a my se mohli v klidu navečeřet.

Jinak teda mrně netruchlí. Sedíte na zemi a najednou k vám přikráčí a hlasitým mňoukáním dává najevo, že teď je čas na mazlení a nic jiného. Okamžitě přišla na to, jak se vyškrábat na naši velikou pohovku, a má vkus - bez problémů objevila můj zamilovaný kouteček a prohlásila ho za svůj pelíšek. Spala asi tak pět minut a potom zase mazlení a předení, to je život!

Po večeři pak ještě čas na hraní, strašidýlko na prutu je za sedmadvacet káčé vynález vskutku geniální. Nadchnul mě i Honzu a Adéla se mohla radostí zbláznit. Je z ní veliký lovec, až na to, že jsem ještě nikdy předtím neviděla lovce, který provádí děsivé výpady a hlasitě u toho přede :-)

Uvidíme, co přinesou další dny, ale myslím, že se nám tu spolu bude žít hezky :-)

Připravuji byt pro plivníka. Honzovi jsem včera říkala, že už v pátek dostane náš byt nového majitele a Honza jen opáčil, že bychom jí měli naznačit, že tu také existují odbory ;-)

Takže:
- včera nemilosrdně vystěhovány veškeré rostliny, u nichž jsem měla dojem, že by mohly být jedovaté. Tudíž nám tu téměř nic nezbylo :-D Akorát kaktus jsem dala nahoru na skříň. Jo a zakoupila jsem šáchor a taky kočičí trávu, snad je milun nezlikviduje za týden a jako bombónek nepřikousne mou novou orchidejku :-/ To by asi odbory vyhlásily protestní akci...

- v obývacím pokoji nainstalováno velké škrabadlo a až se milun naučí trochu skákat, má z něj slušný přístup na parapet okna, odkud je pěkný výhled do ulice a taky je tam ten šáchor

- do rohu instalováno luxusní belgické WC s boudičkou a pachovým filtrem a od prvního dne nastane učení chození na krytý záchůdek, dvířka pro začátek odmontována, možná je tam časem vrátíme zpět, jestli to nebude plivník bojkotovat

- v mrazáku připraveno zatím pět přesně devadesátigramových porcí na droboučké kousíčky nakrájených kuřecích prsou, jakými bychom nepohrdli ani mi s Honzou k nedělnímu obědu.

- a jako bonus dostane plivník celé veliké kuchyňské šuple, které doteď zelo prázdnotou a jeho účel byl "až jednou přijdou děti" - v tomto šupleti má zatím dvoukilovku kotěcích granulí Gimpet, dvířka od WC a hračka "strašidýlko na prutu," kteroužto jsem nepohrdla ani já s manželem, jestli tohle miluna nenadchne, tak už vážně nevím co :-D

- a vzhledem k tomu, že to trochu popletli a z petshopu nám poslali trochu jiné hračky, tak se ještě teď vypravím a zkusím sehnat myši s rolničkou, myslím, že plivník ocení i hračky, které vydávají nějaký zvuk (zároveň přijatelný pro naše uši) ;-)