Tak máme Adélku doma!

Nejdřív jsem myslela, že transport vzteky nepřežije, byla v přepravce pekelně naštvaná, mňoukala jak o život a zřetelně všem dávala najevo, že se jí to nelíbí. Pochopitelně jsme v pátek večer chytli v Praze parádní zácpy, do toho jízda tunelem, hrůza i bez kotěte.

Seděla jsem vzadu, přepravku přikurtovanou vedle sebe a strkala prsty skrz mřížku. To se jí začalo líbit a tak se mi o prsty otírala a ukazovala, kde a jak by potřebovala podrbat... No a najednou kotě v přepravce leželo na zádíčkách a hlasitě předlo, bylo vyhráno :-)

Doma jsme otevřeli dvířka a nechali Adélku, ať prozkoumá svůj nový byt. Vzala to důkladně, za chvilku se objevila celá obalená pavučinama - prolezla za sporákem, kam se smetákem opravdu nedostanu. Bezva, teď už nebudu mít pavučiny nikde :-)

Zatímco zkoumala byt, pustili jsme se do večeře, ale to se jí moc nezamlouvalo, s hlasitým mňoukáním se motala pod stolem, dokud jsem od jídla nevstala a nešla jí uvařit trochu rýžové kašičky. Ovšem když byla kašička hotová, milostpaní se jí ani nedotkla, dokud nepřišel Honza a trochu jí v tom nenamočil čumáček. To jste měli vidět! Kotě se cpalo, co se do něj vešlo, a my se mohli v klidu navečeřet.

Jinak teda mrně netruchlí. Sedíte na zemi a najednou k vám přikráčí a hlasitým mňoukáním dává najevo, že teď je čas na mazlení a nic jiného. Okamžitě přišla na to, jak se vyškrábat na naši velikou pohovku, a má vkus - bez problémů objevila můj zamilovaný kouteček a prohlásila ho za svůj pelíšek. Spala asi tak pět minut a potom zase mazlení a předení, to je život!

Po večeři pak ještě čas na hraní, strašidýlko na prutu je za sedmadvacet káčé vynález vskutku geniální. Nadchnul mě i Honzu a Adéla se mohla radostí zbláznit. Je z ní veliký lovec, až na to, že jsem ještě nikdy předtím neviděla lovce, který provádí děsivé výpady a hlasitě u toho přede :-)

Uvidíme, co přinesou další dny, ale myslím, že se nám tu spolu bude žít hezky :-)